Moje budoucí profese

pondělí 15. únor 2010 18:12

Exteriér
Dagmar Pokorná

(Školní slohovkové zadání si také žádá slohovkové zpracování.) Kam až jenom moje paměť sahá, vždycky jsem chtěla být spisovatelkou. Ani vlastně nevím proč, co mě k tomu vedlo, vím jen, že sotva jsem se naučila psát, už jsem měla hotový první příběh. Byl o utěrce na nádobí, která se vydala na procházku a nakonec zjistila, že vítr ji zanese, kamkoliv si bude přát. Dnes si kladu otázku, zda může imaginace šestiletého dítěte předurčit jeho osud.  Teď už totiž vím, nebo aspoň mám pocit, že tím kusem látky, co se nese vzduchem, jsem já sama. Kam mě nakonec zavane? Kdo ví...

Snění je pěkná věc, když ne praktická, tak aspoň příjemná, ale pořád je to jenom snění. Sotva jsem se dostala na gymnázium, začalo mi pod tlakem okolí docházet, že teď už opravdu přichází ta doba, kdy se budu muset rozhodnout, kam se vydat dál.  Spisovatelství se studovat nedá. A také se jím prý nedá uživit. Takže co? Sama jsem si to rozhodování nijak neusnadňovala, protože na každém oboru, co se nabízel k dalšímu studiu, se mi zdálo něco zajímavého. Ba co hůř, moje studijní výsledky ještě ukazovaly, že kromě přespříliš technicky zaměřených oborů se můžu pokoušet prakticky o cokoliv. Tatínek mi častokrát říkal, ať jdu na zubaře, protože v televizních zprávách čas od času proběhla noticka, že jich je málo. „V zubech leží velký peníze,“ povídal mi vždycky.

Nebyla jsem ovšem ve své situaci sama. Byla jsem obklopena vrstevníky, kteří se jeden po druhém začali rozhodovat. „Já si to dám na práva do Brna a do Olomouce, když to nevyjde tak zkusím ekonomku a jako záchranu tam mám pajdák.“ Kolikrát jsem slyšela od přemítajících spolužáků taková slova a jak často jsem přitom byla blízka tomu, aby mi krev začala v těle vřít. Ne že bych měla cokoliv proti nějakému ze zmíněných oborů. Ať už se takový člověk dostane na kteroukoli z těch škol, nemá k nim žádný vztah a rozhodl se pro ně z nouze nebo že přečetl a vymyslel, že se tam vydělávají velké peníze. To se mi nelíbí, i když rozhodování ostatních není moje věc. Já sama jsem tvrdila a tvrdím to i teď, že nejdůležitější je vědět, co člověk vlastně chce, a něco pro to dělat. Pokud to nevyjde přesně podle jeho představ, nevadí. Nějak se zformoval, získal nové zkušenosti, může vymyslet nový plán, jak naložit se svou budoucností. Dokud člověk zůstává pevný, nemůže ho nic rozhodit.

Utěrka unášená větrem se ve mně stále ozývala. Lákal mě zároveň svět filmu. Psaní, to je i žurnalistika, žurnalistika je i filmová kritika. Při prohlížení seznamů škol, kde bych něco podobného mohla studovat, jsem narazila i na FAMU. Šestiletá spisovatelka se tetelila radostí. Zkusila jsem si podat přihlášku na scenáristiku a dramaturgii, ačkoliv mi i tamní pedagog do očí řekl, že čerstvé maturanty berou málokdy. A ono to vyšlo. Ve svém okolí, hlavně v rodině, se setkávám s reakcemi, jako kdybych už měla na kontě deset zrealizovaných scénářů. Je to pro ně asi exotické mezi všemi těmi budoucími právníky a ekonomy. Já sama se snažím zůstat střízlivá. Nemůžu říci s jistotou, co v budoucnu budu dělat. Možná že studium na FAMU ani nedokončím. Krom toho skrz jednoho svého přítele náležím ke světu, kde být malířem, básníkem, divadelníkem, performátorem, jakýmkoli umělcem nebo aspoň filozofem patří k samozřejmé osobnostní výbavě. Díky tomu vím, že výjimečná nejsem, ale můžu se ze všech sil snažit. A tak to má být.

Dagmar Pokorná

no milk todayTož tak a ne jinak17:4113.4.2010 17:41:19
J.Bakalačím jsem ctěl být21:3816.2.2010 21:38:29
NULIMilá Dagmaro,09:3916.2.2010 9:39:09
zuzanaTak to moc gratuluju21:3215.2.2010 21:32:30
Lída V.Vím moc dobře,21:1115.2.2010 21:11:14
NaďaTak tohle jsem si21:0015.2.2010 21:00:27

Počet příspěvků: 6, poslední 13.4.2010 17:41:19 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Dagmar Pokorná

Dagmar Pokorná

To je krásné na životě, nevím o něm nic.

Norman Bates v sukni.

V lidské řeči: Absolventka Gymnázia Třebíč, studentka scenáristiky a dramaturgie na FAMU, básnířka, prozaička, dramatička, v zálibách výtvarnice a performátorka.

Obdržené ceny: 2. místo Ortenova Kutná Hora 2009 (poezie), 3. místo O cenu Jana Zahradníčka 2009 (poezie), nominace na Cenu Alfréda Radoka 2009 (drama), 1. místo Hořovice Václava Hraběte 2010 (próza), 2. místo Cena Waltera Sernera 2010 (próza). Práce otištěny v časopisech Psí víno (čísla 49 a 51) a Host (4/10) a také obsaženy v almanachu Královny slz a ostružin (2010, ed. Sylva Lauerová).

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Václav Havel - Hry
  • Jáchym Topol - Sestra
  • R. Denemarková - Smrt, nebudeš se báti aneb příběh Petra Lébla
  • Michael Cunningham - Hodiny

Co právě poslouchám

  • Traband
  • Hm...
  • Depressive Age
  • Psí vojáci

Oblíbené stránky

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.