Traband - Zavede mě do lesa a tam mě svede

pátek 21. květen 2010 15:11

Traband
František Prokop

Už moje první setkání s hudbou skupiny Traband bylo velmi emotivní. Zasáhlo mě natolik, že jsem se o tom zážitku rozhodla napsat divadelní hru. Nepředstavoval tam sice hlavní motiv, ale přesto… Hlavní hrdinka čelí událostem, které ji proti její vůli porážejí ve všem víc než jen o prsa. V závěru jí její známý pustí píseň, aby jí zvedl náladu… a ona jí zvedne náladu. Jak prosté a přece neopakovatelné.

Ve hře sice jméno Traband vůbec není zmíněno a slova písně, která tam zazní, jsem napsala já, nicméně ve skutečnosti to byl Traband a jejich píseň Sáro!, co se mi tak hluboce vrylo do mysli. Po prvním poslechu se mi to tak ale vůbec nezdálo. Bylo již hodně k ránu, a já rozmrzelá z nechuti jít spát a zároveň z nedostatku spánku, jsem byla velmi kritická: melodie moc ucmrndlá, aranž nezajímavá, hlas zpěváka nevýrazný, slova pánbíčkářská a patetická… Nicméně ve mně zůstalo dráždivé a tajemné „něco“, kvůli kterému jsem si píseň pustila ještě několikrát spolu s dalšími kousky celé kapely a dospěla jsem k názoru, že je chci poslouchat navždy. Své prvotní soudy jsem radikálně změnila a nyní mám Sáru! ráda kvůli křehkosti, něžnosti a skryté oddanosti, která z ní vyzařuje. A v čem jsem se nejvíce zmýlila, to byl hlas zpěváka Jardy Svobody. Celou jeho osobností, která se promítá do tvorby skupiny, jsem trvale fascinována, a doufám, že tomu tak ještě dlouho bude.

Kdybych měla popsat, jaká kapela je, tak kromě slůvka „nezařaditelná“, které se mi na jazyk připlete jako první, bych řekla dekadentní. Dekadentní nikoliv ve smyslu úpadku, nýbrž jako osobitý, subjektivní, odvážný, zběsilý, ironický, palčivě živoucí a toužící živel. Od svého prvního alba O čem mluví muži (1997) až do nejnovějšího Domasa (2010) vystřídali trabandité mnoho kabátů, které se třeba lišily barvou nebo střihem, ale pokaždé byly svým způsobem jednotící (a odlišující) a krutě slušivé. Já osobně mám největší radost, když se mi podaří najít umělce, jehož práce mi má co říct přes jakoukoliv odbočku od předchozího směru tvorby.

Které písně mám od skupiny nejraději? Určitě bych nemohla jmenovat jednu. Liší se to podle období. Moje nálady se mění v cyklech a stejně tak se mění písně, které v jednotlivých fázích nejvíce odrážejí stav mojí duše. Dovolím si citovat ty části textů, které se mi zadírají pod kůži, nicméně na všechny určitě nebude místo. Nebudu se k písním nijak blíže vyjadřovat, myslím, že čtenář na přespříliš superlativů většinou reaguje spíš obráceně. Vyznávám filosofii, že díla vždy nejlépe mluví sama za sebe.

První z těchto „nejoblíbenějších písní“ byl již zmíněný song Sáro! „A v podzemí skrytí slepí alchymisté už objevili jistě proti povinnosti lék! (…) Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo mi chybí abych tvojí duši mohl rozumět?“

Potom to byl Adam a Luna: „Když je měsíc v úplňku, je člověk na dvě půle, jedna luna nahoře, druhá nula dole… Ne, to není měsíc, to kotouč cirkulárky, vylít a rozsekal mě na masový špalky.“

Krasojezdkyně: „Bolestí jednoho je druhého štěstí. Co nelze vyslovit, to voní po neřesti. Krasojezdkyně, sestro akrobatů, Lotova dcero oděná do šarlatu, kdo smí se dotknout lemu od tvých šatů? Jsem na cestě a toužím po návratu.“

Ponorná řeka: „Co zítřek připraví? Co na břeh vyplaví? Kdy zmizí a kdy se zase objeví? Madam, jste ponorná řeka. Hádám, co čeká na člověka, který se nechá vašimi vlnami nést. Acháty a ametysty nebo jen shnilé listí? Kdo si je jistý co může-nemůže snést?“

Přijíždí posel: „Cesta je nekonečná, odnikud nikam vede. Přijíždí posel a nikdy nedojede, protože zapomněl, kdo ho posílá. Kdo ho posílá?“

A závěrem budu citovat z písně, která mě ovládá i v tomto okamžiku. Nejdřív si ale dovolím poděkovat za dva úžasné koncerty, na kterých jsem v poslední době měla možnost být. Zpěvák Svoboda na nich vypadal jak Ježíš z kříže sňatý a jeho oči… ale to už je zase jiná písnička.

Zlá(sky): Zavedu tě do lesa, do nejhlubšího lesa, a tam tě svedu z cesty, tam tě opustím. Přikryju tě větvemi, zaházím tě listím. Zbyde z tebe jen hromádka vybělených kostí jak z uhynulý srny. Jak z uhynulý srny! Vynesu tě na skálu, až na okraj útesu. A tam shodím dolů, ze sebe tě setřesu, jako kámen ze srdce, jak srdce z kamene. Odletíš a nebudeš a já také ne. Zmizíš beze stopy! Zmizíš beze skvrny! Kdyby hora mohla mluvit, kdyby kámen hořel, poručím jí vrhnout se do nejhlubšího moře. Že láska hoře přenáší, bolesti a šrámy! Zapálit ji, nechat shořet jako stoh slámy. A všechno mezi námi. Všechno mezi námi! Zlá, zlá zlá, z lásky k tobě. (…) A každá jizva bojovníka časem zdobí na těle.“

Traband

Pro více informací stránky kapely http://traband.net

Dagmar Pokorná

DagmarRe NULI:17:4521.5.2010 17:45:09
NULI - NulíčkováMilá Dagmaro,17:3421.5.2010 17:34:51

Počet příspěvků: 2, poslední 21.5.2010 17:45:09 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Dagmar Pokorná

Dagmar Pokorná

To je krásné na životě, nevím o něm nic.

Norman Bates v sukni.

V lidské řeči: Absolventka Gymnázia Třebíč, studentka scenáristiky a dramaturgie na FAMU, básnířka, prozaička, dramatička, v zálibách výtvarnice a performátorka.

Obdržené ceny: 2. místo Ortenova Kutná Hora 2009 (poezie), 3. místo O cenu Jana Zahradníčka 2009 (poezie), nominace na Cenu Alfréda Radoka 2009 (drama), 1. místo Hořovice Václava Hraběte 2010 (próza), 2. místo Cena Waltera Sernera 2010 (próza). Práce otištěny v časopisech Psí víno (čísla 49 a 51) a Host (4/10) a také obsaženy v almanachu Královny slz a ostružin (2010, ed. Sylva Lauerová).

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Václav Havel - Hry
  • Jáchym Topol - Sestra
  • R. Denemarková - Smrt, nebudeš se báti aneb příběh Petra Lébla
  • Michael Cunningham - Hodiny

Co právě poslouchám

  • Traband
  • Hm...
  • Depressive Age
  • Psí vojáci

Oblíbené stránky

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.